Page 112 - Sokol-Telovychova+Sport-Bohunovice-kor3

obec Trusovice už ve třicátých letech pronajímala (viz níže v textu). Dále se hrával fotbal na hřišti V drahách.
Oddíl kopané – tentokrát pod hlavičkou TJ Sokol Moravská Loděni- ce – obnovil znovu činnost v roce 1952 a tím navázal na fotbalovou tradici sportovního klubu SK Bohuňovice, který existoval do roku 1938. U oživení bohuňovického fotbalu stáli v padesátých letech zejména Vladimír Fryčák, Stanislav Kořalka, Jaroslav Brázda, Ladislav Hlaváč, Jaroslav Hubáček, Ladi- slav Opletal, Jaroslav Kučera, Oldřich Cverna, Vojtěch Vychodil, František Vašek a Josef Petřek starší, kteří pracovali v oddílovém výboru, postupně při- bývali další. Mužstvo hrálo okresní soutěže. Od roku 1965 existovala 3 druž- stva: žáci, dorost a mužstvo. Až do poloviny šedesátých let se hrálo na hřišti V drahách. V létě roku 1966 dobudovali Sokolové za součinnosti a podpory celé vesnice nový fotbalový stadion u školy. A zde začala nová éra bohuňo- vického fotbalu (viz dále v textu).
Další rozvoj zaznamenal na začátku druhé poloviny 20. století nejoblí- benější zimní sport – lední hokej, rovněž jako fotbal nově pod hlavičkou TJ Sokol.23 Oddíl hokeje byl založen v roce 1954. Hokejová utkání se hrávala zpočátku na hřišti v Trusovicích. Sokolská organizace Moravská Loděnice měla od obce Trusovice pronajato hřiště k hokeji na třicet let (1930–1960). V Trusovicích ve třicátých letech působil hokejový klub HC Trusovice, který po druhé světové válce už činnost neobnovil. Na hřišti zůstaly potřebné ho- kejové rekvizity, především branky a 30 cm vysoké mantinely. Bohuňovickým hokejistům se hned od počátku v soutěžích velmi dařilo. Ovšem příprava hrací plochy v Trusovicích byla vnímána pamětníky jako velmi pracná, pokud šlo o řešení osvětlení hrací plochy (stavění dřevěných sloupů a zavěšování elektrického rozvodu a světel), stříkání hřiště vodou bez hasičské stříkačky (někdy se voda z Trusovky čerpala ručně pumpou na močůvku), bez zázemí pro hráče i diváky.
Cílem hokejistů bylo vybudování vlastního zimního stadionu. Na tom- to úkolu se pracovalo v letech 1958–1960 v místech poblíž mlékárny, na Langerově louce. Místo pro kluziště bylo vybráno praktickým úsud- kem, neboť nad ním tekla voda z mlýnského náhonu a takto se mohla sa- mospádem účelně řešit příprava ledové plochy (za předpokladu, že bude mrznout, což zpravidla v zimách poloviny 20. století nebýval problém).
23 Detailní informace o praktických a konkrétních problémech hokejového oddílu a jejich řešeních, zejména s kluzišti, získány z výpovědí Františka Běhala. Uvádíme pro ilustraci tehdejších sportovních podmínek v obci.
112