Page 58 - cpdssx

Své Absolutní přirozenosti. Takové poznatky univerzální proces myšlení následně
využívá pro produkci idejí a představ jejich konkrétní manifestace, aktualizace,
realizace a konkretizace ve velmi zvláštní a jedinečném jímači nebo přepravním
prostředku. Protože takový prostředek či jímač je nadělen sebeuvědomováním a
čivostí, stává se jedinečnou sentientní entitou či lidskou bytostí.

Znalost obsahu a povahy každého jednotlivého aspektu Absolutní přirozenosti
Nejvyššího v sobě odráží a obsahuje všechny principy, zákony a kategorie celkové
absolutní přirozenosti Nejvyššího. Jedním z principů této Přirozenosti je to, že
Absolutní Stav a Rozpoložení Jsoucna a Bytí Nejvyššího se nemůže nikým ani ničím
omezovat či ohraničovat. Význam a obsah slova absolutní kromě jiného znamená
plnou a úplnou svobodu a nezávislost na jakékoli situaci, stavu, procesu a kondici.
Ve skutečnosti zřetelně a zřejmě označuje to, že každá existující situace, stav,
proces, rozpoložení a cokoli, co máme, může nastat jen vzhledem k tomuto
Absolutně svobodnému a nezávislému Jsoucnu a Bytí, které není nijak omezeno či
ohraničeno žádnou takovou situací, rozpoložením, stavem a procesem. Jakékoli
omezení či ohraničení by znamenalo, že není absolutní.

Takže když se nějaký poznatek obsahu specifického a jedinečného aspektu
Absolutní povahy Nejvyššího uvolní a je nadělen univerzálnímu procesu myšlení, je
uvolněn s obsahem samého prvního a nejdůležitějšího principu jeho svobody a
nezávislosti na žádné situaci, stavu a procesu. Univerzální proces myšlení proto
může ve svém tvořivém snažení působit jen na tomto principu svobody a
nezávislosti. Prakticky to znamená, že když univerzální proces myšlení vytváří ideu
nádoby pro zadržení znalosti obsahu každého jednoho aspektu Absolutní
přirozenosti Nejvyššího, musí tak činit ve svobodě a nezávislosti s dotazem na
každou generovanou ideu, prostřednictvím ideje takového dotázání, zdali si taková
idea svobodně a nezávisle volí být a existovat nebo být generována. Stav tohoto
procesu lze pojímat jako nejvíce důležitý krok k získání vůle a úmyslů. Předtím, než
nastává idea nějakého specifického a jedinečného aspektu, aby byla nadělena
zvláštním a jedinečným životem a vnější formou, je z absolutního jsoucna a bytí
Absolutního procesu myšlení Nejvyššího dotázána, zdali si přeje být svobodně a
nezávisle generována do jsoucna a bytí. Idea odpovědi této ideje je prvním,
centrálním jádrem její svobodné vůle. Zvážení účelu této ideje pro generování z její
svobody a nezávislosti ustavuje její první záměrný akt prostřednictvím ideje úmyslu
z její ideje svobodné vůle. Než se odehraje jakékoli uvažování, svobodná vůle musí
vyvinout úmysl pro takové uvažování. Bez záměru uvažovat by se žádné uvažování
nemohlo konat.

Ať idea generování do svého jsoucna a bytí ve formě specifické a jedinečné
sentientní entity či lidské bytosti souhlasí či nesouhlasí se svým generováním za
tímto účelem, takovým aktem potvrzuje svou vlastní svobodnou vůli, nezávislost a
úmysl. V okamžiku tohoto potvrzení tato idea získává sebeuvědomování jako ideu
své svobodné vůle. Takže idea nastává ve svém jsoucnu a bytí. Jakmile nastává, je
jí předložena idea jejího probíhání. V tomto stavu je idea probíhání svobodně a
nezávisle zvažována ideou, která nastala předešle. Proces zvažování v tomto stavu
dává další popud pro ustanovení záměru probíhat či neprobíhat. Jestliže je kvůli
něčemu záměrem neprobíhat, idea zůstává v Absolutním procesu myšlení
Nejvyššího jako potencionalita pro jsoucno a bytí. Obecná energie jejího nastávání
je využita za obecnými tvořivými účely Nejvyššího. Je-li záměrem probíhat, do jejího
ohniska se dostává další stádium tohoto procesu – stávání se konkrétního projevu