Page 5 - First Class: Cesta proti moci, nemoci i bezmoci (ředitel projektu Tomáš Kašpar)

FC vlastní cestou v byznysu inspirativní lidé FC

- co se stalo - - co mu to dalo - - co se stalo - - co mu to dalo -

když Šlo Podruhé o život První Pracovní úsPěch:
aneb Proti nemoci výhra s nÁkuPním centrem „Ano, kdekdo si ťukal na hlavu, jak mohu
přijmout takovou šibeniční práci. Jenže já
jsem poprvé významně těžil z minulosti.
Šest let po politickém převratu bylo absolventu Když se znovu stavěl na nohy po prodělaném onemocnění, Po zkušenosti ze sametové revoluce jsem
stavební fakulty, řadově zaměstnanému, dostal nabídku na práci v riskantním podniku. „Z dnešního byl ochoten nést kůži na trh a prakticky
sedmadvacet let. Jedno bizarní ráno se pohledu to žádný risk není, ale tehdy, sedm let po sametové vlastní tváří garantovat obchodníkům, že
Tomáš Kašpar probouzí ve své posteli revoluci, byly v Praze jenom čtyři velké obchodní domy: z dob nový koncept nákupního centra by měl
a zjišťuje něco prapodivného. Polštář totality Kotva, Máj a Bílá labuť a v Průhonicích první Makro. mít budoucnost a že by neměli prodělat.
má plný vlasů. Jinak samé samoobsluhy, rozhodně nic většího než patnáct Navíc nemoc mě naučila, že v nejhorším,
Bere chomáč do hrsti a uvědomuje set metrů čtverečních prodejní plochy.“ i kdyby to skončilo obchodní pohromou,
si, že mu vypadal za jedinou noc. Vystavět Nákupní centrum Budějovická, kolem stejnojmenné nejde o život. Neměl jsem tedy zbytečný
Všímá si změklých nehtů. V autě stanice metra, bylo krokem do neznáma. „Najali si mě, abych strach, který by mě svazoval, a soustředil
se chce uklidnit hudbou, kterou sháněl nájemce, obchodníky, kteří by si v centru otevřeli své jsem se na pozitiva – na to, aby projekt
miluje, ale zjišťuje, že ji nemůže prodejny. Nebyla to legrace: čtyři a půl tisíce metrů čtvereč- opravdu vyšel a všichni byli spokojeni.”
pustit nahlas. Nechápe proč, ale ních plochy, to byly dvě třetiny velikosti Máje.“
okamžitě propadá neznámému Tomáš Kašpar nejenže projektu věřil, ale osloveným klientům
stresu a je schopen i havarovat. dokázal vysvětlit proč. „Praha 4, kde se centrum stavělo, byla
„Co se to děje?“ Podruhé v životě svou velikostí jako město. Tři sta tisíc obyvatel. Po hlavním
zažívá nový druh strachu. městě, i když odečteme obyvatele Prahy 4, a Brnu představo-
„Pohled do zrcadla mě vyděsil. vala třetí největší populaci v Česku. A nebyl tu žádný velký
Všichni mě od mládí znali jako obchodní dům. A navíc to bylo přímo na metru.“
blonďáka s vlasy na záda, který Tomáš Kašpar se svými argumenty mohl zdát jako snílek.
když vzal kytaru, mohl mít u tábo- Vždyť Praha 4 se nachází mimo centrum metropole.
ráku každou holku, na kterou se po- Přitom tento projekt, aniž to kdo tušil, dláždil cestu
díval. A teď mi i kolegové říkali: ,Tys nákupním parkům, které dnes stojí v dalších okrajo-
ze dne na den zestárl. Co Ti je?‘“ vých částech – na Zličíně, Černém Mostě, Letňanech
Nikdo nevěděl. Lékaři si ho předávali nebo Chodově. „Tehdy to chtělo obchodní diplomacii.
jako štafetový kolík, ale závěr byl stejný. Přesvědčili jsme například drogerii Rossmann, které
Jen tiché zašeptání sestře: „S tím si nevíme se v centru ihned začalo dařit. Opodál zbýval volný
rady. Pošlete ho jinam. Ale nevypadá to dobře.“ prostor. Zašel jsem znovu k Rossmannovi. Klepali si
Tomáše děsilo jak to, co se děje s ním, tak kolem na čelo, jestli jsem se nezbláznil. Prý k čemu by jim
něj. „V nemocnici jsem opouštěl patra plná pacientů. „Tehdy mi do smíchu nebylo. Sáhl jsem si byly dva obchody vedle sebe! Povídám: ,Tak to mám
Posílali mě tam, kde bylo lidí stále méně. A najednou jsem na dno, a to nejen psychicky. Přišel jsem dát Vaší konkurenci?' Rossmann ten prostor tedy vzal
byl sám na temné široké chodbě, obložené studenými kachlič- v tom období navíc i o práci. Výměnou a představte si – zdvojnásobil původní tržby! Ostatně,
kami. Padla na mě strašlivá úzkost. Tohle je konec života.“ za všechny ztráty jsem však něco získal – ještě nedávno jsem viděl obě provozovny v TOP 5 nej-
Jediné slovo, které všichni lékaři opakovali, bylo autoimunita. život mi dal nadhled, pokoru, příležitost úspěšnějších Rossmannů v celé republice. Ano, OBě!“
„Něco mě rozežíralo zevnitř. Jako bych měl v sobě opraváře, přeskládat si priority. Když dnes vidím ně- Celý poslední týden před otevřením centra už Tomáš ani
který je přesvědčen, že v buňkách je virus. Tak je zabíjí, jednu které zdravé lidi, jak jsou věčně nespokojení nejezdil domů. Spal přímo v budově na zemi a řešil plán roz-
po druhé. A přitom jsou zdravé...“ S jakým pocitem byste usí- a neustále se jim něco nelíbí, cítím, jak mají místění jednotlivých nájemců. „Například mi kývli tři obuvní-
nali? A s jakým šli z ordinace, kdybyste tam stále slýchali jen: posunuté vnímání – jak blbnou. Nemuseli ci a já jsem do poslední chvíle přemýšlel, koho z nich vybrat.
„Litujeme. Nevíme, co to je, ale je to stále horší...“? by dostat zákeřnou nemoc. Stačí, aby vy- Nebo jsem řešil, jakým obchodem zlákat lidi po pár schodech
Zkoušeli leccos. Až konečně jeden primát přišel na způsob, jeli do Afriky. Uvědomili by si, že Evropa žije nahoru nebo dolů. Ani netušíte, jak jsou lidé pohodlní...“
jakými procedurami Tomáše léčit. „Dokonce mi nabídl silné v nejkrásnější době. Historie nepamatuje U slavnostního otevření bylo padesát tisíc návštěvníků. Z pro- „Těšilo mě, že jsem dokázal obsadit natolik
kortikoidy, po nichž by mi prý zase narostly vlasy. Dodal ale, tak dlouhou dobu bez války, lidé mají svo- jektu se stal hit, i McDonald's tu otevřel první restauraci mimo velké prostory, jenže já jsem chtěl víc – ty
že by mi ty látky mohly současně poškodit játra. A kdybych je bodu, demokracii, mohou volně cestovat, centrum Prahy. prostory i tvořit a stavět. A hlavně aby byly
později chtěl vysadit, vlasy by mi znovu vypadaly. A tak jsem a před hypermarkety vidíte, jak se jim ani Pro Tomáše to byla první velká výhra. krásné. Tady jsem se naučil naslouchat zá-
se té plavé hřívy zřekl. Beztak jsem si za tu dobu už zvykl. Na- nevejdou plné nákupní vozíky jídla a pití Ale také odškrtnutý úkol a signál najít jinou výzvu. kazníkům a současně své intuici, která mi
víc ženy mají takhle dokonce pocit, že se o mě musejí starat. do velkých aut. Tak na co si lidé stěžují?” A hlavně zkusit nebýt jen zaměstnancem, nýbrž zaměstnance napovídala, co by zákazníci mohli chtít."
Takže bych vlasy ani zpátky nechtěl,“ usmívá se v nadsázce. ve vlastním projektu i řídit... à

(16) (17)