Page 3 - sliByMesFinal_Neat

Vyhřezávání signálního majáku
Naprostá nehybnost v srdci neustávajícího proudu.
Nejryzejší ticho ronící zvuk na rubu datlí a ojíněného porodního bubnu.
Vratkost dětské tanečnice podpírající základnu rozežranosti. A pak letmý zákmit, jímž se
lze brodit ponořen až po krk v zlatavé stoce všeho, co ti vládne.
Mít náruč plnou ničeho užitečného: například špetky drozdího zpěvu a poněkud
zakaboněné vlaštovčí oblohy.

Mdlivý souboj teorií a učenlivosti
Stohy stohů upřímně míněných rad, napomenutí, zásad, doporučení. Tolik
rozumářské přičinlivosti a ochoty vstřebávat. Přesto tohle vše civilizačně plodné úsilí
zahaluje do šera (zprvu) a posléze převrací v tmu to, které nikdy nevzniklo. Před pojmy,
tedy nepojmenovatelné.
Jít ránem – raněn předtuchou, zalesknout se j eště nezformulovanou střevlí.

Zaslechnout nepřítomnost významu, ocenit ono hnojivo, které cele ulpívá na skruži
předvypuknutí.

Pěstírna pokoje a stabilní drchání insigniové dečky
Nezdržovat se cejchováním stáda. Jet dál vstříc soumraku. Dát volnost
imaginárnímu dobytku - být spíše jeho partnerem, než se odrážet v jeho naleštěných
kopytech, když se nebe rozeštká porcováno zaživa.
Svléci prsteny předka, odložit i cestu do jezerní rokle, kde tě očekává nešťastně
stlučená bedna tvé lepkavé paměti. Jet, dlouze jet do hvozdu hladu, až se hvězdy
s polknutím mihnou na virtuálním patře odvráceného dne.

Důvěřivé kompasolízalství a rozhodné neochvějné bludění
Snad ještě více než je vhodno připustit: naše mapy se spoléhaly na kompas a
drsnou mluvu malého vůdce, během níž bývávalo zapovězeno štíhlým bílým volavkám
ukazovat svými zobáky do zásvětí.
Vzdutá břicha bachratých sklenic náhle nebyly v rozporu - našlapování týdnů
mělo příchuť promarněných průhledů, nevyzvednutých polaskání a náhlého
bezprecedentního záblesku mlčenlivého skvostu prvé velikosti.

Drsné siláctví věrozatajství a jáská volba škrabošky
Marmeláda pýchy napatlaná na desítkách tezí, na slepotě zažitého, na bravurní
neschopnosti potkat nic k rom vlastní pěstěnosti. Naprosté vykořenění koroptve-pokory.

Údiv spíše náhodný, ale zejména naprostá jistota v jakémkoli směru. A tak každým
okamžikem je zrazováno a ztráceno, co tě vede. Ve chvílí naprostého triumfu je tu již po
kolena zmaru.

Komediální výkony prostoduchosti a tragický dopad řízení
Tohle si zažij a okus sám. Jsi třpytkou, rukou, která ji vede, i lovným revírem.
Když dravce nechytíš, víš, žes dravce nechytil. Možná jsi sám dravcem, který číhá na
třpytku, jež je pouhým převlekem, zdáním, sjednoceným rozpojením. Sáhnutím za slova.
Zakoušením prvobytního nezakušování.

3