Page 4 - sliByMesFinal_Neat

Co my jen víme jistě?
A je nám (vůbec) zapotřebí něco takového?

Kolik toho tušíme v porovnání s tím, co považujeme za zaručené?
Je toho významně více než takřka nic?

Svým potomkům stavíme bludiště
Jehož chodby jsou odrazem našich jistot

Zanechali jsme budoucím stavbu
Kterou nebudou schopni nebo jen neochotni obývat?
Máme vůbec my sami odhodlání, sílu nebo jen čas:
Opustit mdlé (a nesrozumitelné) rumiště svých předchůdců?

Kdo dovede zaslechnout skomíravý hlas:
Toto vše je méně než jakýsi bludně roztřesený akt
Toto vše, co máme nashromážděno, je pouhopouhý mlžný závoj
Toto vše, co jsme, je pouhopouhá snůška komediálních omylů a smluv
Ačkoli jsme většinu ani neuzavírali, společensky se má zato,
že závazky jsou patrně nezrušitelné.

Přihlouplý ignorant nebo heretik tvrdící opak
Je předmětem našeho výsměchu (kdoví jak dalece opodstatněného?)

Tak!

A přitom naši malí jsou na tom přesně naopak
A nikdo nepopírá, že jsou to opravdoví šťastlivci
Kdoví, zda je nutno jejich naivitu jakkoli rovnat.

Mnozí naši staří se podobají krunýřům želv
Z kterých je osvobodí jen dezintegrace

Čím snadněji žijeme
Tím snadněji přicházíme o svá tušení
Až se za tušeními zavře hladina
Zůstanou bezobsažné rituály
Naroubované na další mrtvé vrstvy

Víš alespoň, kde se nyní nachází sever?
Kdy tě naposledy oslovil příchozí soumrak?
Je voda pro tebe chemií nebo něčím živoucím?

Bez ohledu na to, kolik jsi toho nashromáždil,
Jsi to ochoten dobrovolně odložit?

4